Bestiální ples

Je těžké psát o plesech všeho druhu; stejně tak i o maškarním bále, jako v našem případě. Takové akce skládají se z nesčetného počtu krásných momentek, které ulpívají v naší paměti již napořád – ale autor článku, nyní zosobněný ve mně, tyto momentky nemůže znát. Tak se na mě moc nezlobte za nedokonalost vámi právě čteného literárního útvaru.

Nuže…

V pátek 16.3. měl ve 20:00 v pidomu začít (tuším) 1.. maškarní bál Žďárského přístavu vodních skautů Racek. Přišel jsem tam deset minut před osmou a bylo nás tam sotva deset plus členové kapely Barel rock. Nepropadali jsme trudomyslnosti, Barel rock začal hrát – a hosti se začali scházet a chodili až takřka do jedenácté hodiny večerní (či spíše noční).

Že se na plese sešla ale pěkná partička bestií: 2 identičtí inkvizitoři, co si nebyli jistí, cože to jsou vlastně zač, stejný počet Potterovi podobných rádoby upírů nejistých si vlastní existencí, hermafroditní Jack Sparrow, trochu přerostlé mimino v úboru fotbalisty, co si nechávalo říkat Alby, konkubína, uličník, jeden ukecanej kordán, ňáká fešná vojanda, od Kissáků dezertující klaun bez červeného nosu, rozveselená noční můra jasně žlutých barev, která lítala, aniž by se odlepila od země, Pat a Mat převlečení za Beruš a Miki, fešný gentleman bez hůlky s mizerně namalovanými vousy, zato vskutku krásnou buřinkou, a samozřejmě pěkná řádka doktorů, chirurgů a nemocničních bratrů, kteří opečovávali hosty s grácií šílených chirurgů.

Dost bláznivá směska na založení soukromého obludária…

Pak se rozezněli tóny hudby a my se – teda co to říkám, valím vám klíny do hlavy, všicí ostatní vyjma mě! – s úsměvem vrhli na parket. A trsalo se a křepčilo a dělalo všechno to, co připomíná smečku šimpanzů tančících tarantulu (to, jen tak mimochodem, není jenom pavouk, ale také tanec).

Já jsem spokojeně seděl, hučel do Lídy, ať jde tančit, a prakticky nezmlknul. Bůh ví proč mě zbytek kompanie neustále kopal na taneční parket. Několikrát mě tam přitáhli i se židlí, jednou mě Láďa chytnul a stal se mým loutkářem (vysvětlím: já stál na místě a on mlátil mýma rukama ze strany na stranu), nakonec jsem se nechal okouzlit Lídinýma krásnýma očima a souhlasil s tím, že přijdu na parket a budu stát na místě.

Někdy mezitím proběhla i tombola. Jedna Kája zúročila všechny čtyři losy, co si koupila, druhá nevyhrála nic – a Verča sice nezískala svůj pressovač (či co to bylo za přístroj), zato shrábla dort (do půlhodiny komplet zmizel) a krásného dřevěného zajíčka, kterého jí okamžitě zabavila její milovaná sestra Kikina.

Miki vyhrála medovinu. Tato cena pidom již neopustila.

Bobřa hrál a vyhrával a najednou byla jedna hodina raní a my museli skončit. Během čtvrt hodiny jsme uklidili sál a poté se ještě zdlábli zbylá kuřata, jež původně určená na prodej. A potom už se šlo domů…

Co to kecám, šlo se do Batyskafu, ale to už je zase jiný příběh…