Porta 2005 aneb jak na to

Snažili se dlouho, přemlouvali mě, přemlouvali, neustále upomínali, až jsem tedy článek o letošní Portě vyplodila. Zkusím vám přiblížit zákulisí Porty aneb jak na to.

To si tak v létě vymyslíte téma, a pak ten nápad necháte uzrát - asi tak do konce září, kdy je potřeba vyvěsit plakát, což učiníte, uděláte chabý pokus, že by se jako mohlo něco vymyslet, a pak ty nápady necháte pro jistotu zase uležet, až už vám do Porty zbývá jenom týden a vy zjistíte, že v ruce nemáte nic.
Tak skoro podobně probíhala i letošní příprava. Naštěstí týden před dnem D už byla zajištěna Lidovka (díky Helčo), napečeny perníčky (děkuji všem kdo přiložili ruku k dílu a zejména Téře), diplomy už byly taky připravený k tisku (dík Kodý) a nakonec i vstupenky se stihly zajistit (díky Helí). Takže jediné co chybělo, a to citelně, byl program.
Všechno špatně, vše zpět, no a týden před Portou jsem celkově překopali program (buďte rádi, že nezůstalo u původního). A aby má nervová soustava dostala ještě více zabrat tak, Phájuska onemocněla a my museli najít náhradu (díky Zajdo, že ses toho ujal oceňuji tvoji oběť). A to byl jenom začátek…..
V neděli 6.11.2005 jsem ve 13:00 přiklusala spolu s bráchou před Lidovku a byla zvědavá, kdo se tam sejdeme. Naštěstí nás nebylo málo - tak akorát, abychom zvládli nachystat židle, vylepit šipky a dojít pro zapomenuté věci do klubovny. Pak už se začali hrnout první diváci a soutěžící, a moje tréma (no vlastně nejen moje) začala narůstat. No a ve 14:10 jsme to mohli spustit. Ještě bych měla poděkovat všem těm lidičkám, co se uvolili jít do poroty - tedy jmenovitě paní Havelkové, Kikině, Peťule a panu Klementovi.
Takže jsem to teda spustili (a to doslova) a napochodovali před překvapené plubikum oblečeni do společenského (já a Verča v šatech, Seďop se Zajdou v sakách) zimprovizovali úvodní slovo a pozvali na pódium první skupinu. Zatímco kluci si namáhali hlasivky, my moderátoři jsme v zadu domlouvali první scénku (jako celé toto odpoledne jsme zůstali věrni heslu ať žije improvizace). První skupina dozpívala a Verča se Seďopem předvedli jak se hraje na nervy (prostě vysvětlili všem rodičům jaké je to peklo vypravit syna do tanečních). Pak nastoupila druhá skupina - holky z Aquaterry předvedli baby rock (jestli vás zajímá, co je to za hudební styl, tak jste měli být na Portě, protože se nám to z holek nakonec podařilo vymámit). Poté jsme dali možnost nejmenším divákům, zažít, jaké to je, když se utíká z orchestřiště. Pak na pódium vystoupil nejstatečnější človíček tohoto odpoledne - Honzík Kalina, který vystoupil sám samotinký . Následovala malá ukázka výuky hry na lžíce (Zajda byl jako ž(Ž)ák naprosto neskutečný), naštěstí ho od uškrcení zachránili anarchisti - kluci z Aquaterry. Měli připravené vystoupení s kytarou, bohužel však technika selhala - škoda, nicméně jejich výkonu to neuškodilo. Pak jsem ukázali překvapenému publiku jaké to je, když si muzikant jde pro jídlo - opět si přišli na své (na perníčky) nejmenší a my jsem spěli do finále. Po schůdkách vystoupali roveři (votlemci), bylo jich tak moc, že se málem nevešli na jeviště, a k mé radosti se vedle zpěvu pokusili i o instrumentálku. MY, jako moderátoři, jsme se nenechali zahanbit a delegovali jsme hráče na klarinet (tedy mě), užila jsem si svou chvíli trapasu (naštěstí klarinet moc nezlobil), a pak už vystoupila poslední skupina - mladší kluci od Bédy, kteří využili diváky k zpívání koledy. Po poslední skupině jsme uspořádali tombolu, zde stojí za poznámku jak Seďop vyhrál korálky (zní to téměř jako pohádka, a tak si ji necháme před spaním).
Pokud Porta dojde až sem, máte jako organizátor zpola vyhráno, teď už jen musíte odměnit skupiny a spočítat hlasy diváků. Porota pracovala bezvadně, diplomy měla napsané během chvilky, takže se jenom čekalo až já a Verča sečteme divácké hlasy (skvělé rychlopočítadlo vzalo za své při malování, tak nám sčítání dalo trochu zabrat, avšak nakonec…).
Zase se obléci do šatů a sak, zase pustit CD, zase vyjít před oponu a vyhlásit… ne ještě ne. Napřed jsme předali diplomy a perníčky všem odvážným, kdo na letošní Portě soutěžili, a až pak jsme vyhlásili absolutního vítěze. Bylo to o jeden jediný hlas. A tak hlavní cenu získává a tiáru si odnese (pardon tedy Slona a šAMPAŇSKé ) skupina roverů - tak jim to přejme.
A to je konec, zbývá se rozloučit s diváky, přijmout gratulace, bouchnout šáňo a jít domů. Ale vy jako organizátor nejdete nikam, ještě tu musíte zdržet pár duší a musíte vše uvést do původního stavu. Až je tohle vše uděláno (židle vráceny, peníze odevzdány, zameteno, vytřeno, …) tak si můžete oddechnout, že pro letošek je to vše. Tádydadádýtadáda

PS: A tak tedy ještě jednou děkuji Helče, Téře (za všemožnou i nemožnou pomoc), Seďopovi ( že doběhl do klubovny pro koště a byl výborný moderátor), Verče (za to že vydržela mé bombardování smskama), Zajdovi (že se obětoval), klukům (za diplomy), votlemkům (za to že přišli jako první, odešli jako poslední, pomohli s úklidem a snesli moji hysterii) a Rádě (za psychickou a morální podporu).