Porta 2008

Letos to začínalo pěkně. Sotva jsem přišel na ZUšku, měl jsem pocit, že mě Venci sežere. Abych dál nepokoušel její trpělivost, stal jsem se samozvaným poradcem poroty (kterou tvořily Radka, Smíša, Verča a Anička) a svědomitě mohu prohlásit, že beze mě by holky byly ztracený (Radka sice říkala, že spíš v ráji, ale jí taky nemůžete všechno věřit, vždyť je to ženská).

Psal se rok dvoutisící osmý, měsíc třetí, den dvacátý osmý, a pokud chcete vědět ročník porty, zeptejte se pána boha, nebo paní profesorky Sukové, ta pamatuje ještě praotce Čecha.

Program přichystaly Chobotnice ve spolupráci s Nevýmkým (je to fajn týpek), společně s Kodiakem a šakalem si to taky odmoderovaly. Porta se tentokrát nesla ve filmovém duchu, tzn. každá skupina měla mít kromě dvou písniček z filmů připravenou i nějakou scénku.

Díky Venci (asi se mi chtěla omluvit za své kanibalistické choutky) teď držím v rukou záznam z onoho odpoledne, proto vám mohu poměrně věrně reprodukovat, jaká zvěrstva jsme v sále ZUšky páchaly.

Hned ze začátku nám Chobotnice nenásilnou formou (zahrnující hektolitry neviditelné krve) vysvětlily, že vše kolem nás je MATRIX, šakal s Kodiakem coby agenti WC40 si navzájem vystřelily mozky z hlavy, a pak už přivítali na scéně první skupinu, tedy Bořky (posádka Tučňáků). Ti si sice zapomněli přichystat scénku, zato nám zazpívali, že maj doma obludu, a nádavkem přihodili i šikulu Bořka Stavitele.

Sotva odkvačila první skupina, přehnalo se přes pódium jisté podivné idividuum s nápisem „REKLAMA“ v rukou. Po ní nastoupili ještě podivnější individua (Miki, Venci, Beruš, šakal, jak říkám, individua toho nejpodivnějšího druhu), aby nám sehrála známý televizní shoot oslavující telefoní číslo 1188 (Vezmeme si vesmírnou lod? Thor je teďka půjčuje levně. Né, O´neill doporučuje Tolánský teleport.)

Pak si zazpíval celý sál při Císařovně Josefíně, a pak už nám Kodiak jakožto Zoro maskovanej ksicht uvedl druhou skupinu. Nejsem si jistý, která to byla, páč to z Venciných poznámek nevyčtu a sám mám v paměti díru po kulce z revolveru z toho památnýho večera, kdy jsem prohrál partičku v Rusklé ruletě, tak nějak ale tuším, že na scénu nastoupila skupina Ječmínek pod vedením Bobešové, které asistoval mimo jiné i Seďop. Písničky Dělání, dělání (od toho nás nic nezachrání), My jsem žáci 3.B (fakt sem, nekecám), jako scénka Čert a Káča.

V následující soutěži mě moderátoři pěkně nakrkli, protože mě na ni nevybrali. úkolem bylo co nejdříve sníst mísu špaget. Vítěze si nepamatuju, ale vím, že to byl kluk, bylo mu kolem dvanácti let a špagety mu lezly i z nosu.

Přišla další reklama, v níž nám šakal vysvětlil, že i on je schopen vyprat s Pervůlem, pak si sál znovu zazpíval, tentokrát Kozla (Byl jeden pán a ten měl kozla a ten byl blbej, a tak požíral trička a červený a pánovy, a pak ho chtěl přejet vlak, a pak už byl konec), následně Venci uvedla Beruš a Miki coby Jacka Sparrowa a Vorlanda Blumu, a ti zase uvedly jedinou mimoměstskou skupinu, Aloe. Dívčí skupina z (tuším) Chotěboře nám zazpívala ústřední písničku z Titanicu (a ještě něco, jenže nevim co) a zpívali moc pěkně, jenže potichu (jo, jsem zaujatej, dal jsem jim hlas). No a ve své scénce nám vysvětlily, proč se Jack ožírá na ostrově s Keirou Knightley.

Ti, kdo se přihlásili do následující soutěže, vyhráli Jackpot. Soutěžící totiž utvořili dvojice a navzájem si do pusy házeli – lentilky! Moc se jim to nedařilo, takže se pódium v pár chvílích změnilo v lentilkové pole.

„Až to skončí – jdem si je sesbírat?“ naklonila se k ostatním porotcům Anička.

„Jasně.“

Sotva soutěž skončila, vrhnul se na pódium skoro celý sál, jenom porotci trochu zaostali.

V následující reklamě nám šakal předvedl sílu Axe efektu (já stejně tvrdím, že se na něj všechny moderátorky vrhly jenom proto, že si zrovna stáhnul kalhoty – čehož si skrze šikovné násvícení nikdo z obecenstva nevšimnul). Pak byl sál zmobilizován ke hře v Indiány, a pak už nám šli  zazpívat Buřtíci (oddíl delfínů). Písničky Svítí, svítí slunce nad hlavou, Pojď sem, a pak scénka: hudba ze Sanitky, hromadná bouračka a Ferda coby Superman/Superzáchranář.

Další soutěž: z talíře mouky vylovte prstýnek. Zajíc se zúčastnil, samozřejmě podváděl, ale on to nedělal naschvál, on je prostě jenom blbej. Podle všeho (tzn. Venciných poznámek) následuje další skupina, Greenšpíz (Lachtani) se svým Hvězdářem, Je to fajn („To je úchylný,“ vyjádřila se k tomu ségra, pravdou je, že ona neznala předlohu, která je ještě horší) a scénkou ze Žhavých výstřelů (Topr Harley je stejně nejlepší).

Další soutěž, pantonima, Radka dokázala, že je vysokoškolák (své objevy většinou zjevovala jen porotě). Nakonec nám zazpívaly ještě Chobotky jakožto BMW (Naj naj, Mě se líbí Bob, scénka Králíci z klobouku, ale Bob a bobek už stejně nikoho nezajímá, ne po tom, co je Zaječí Mrkvožrouti rozdrtili ve fotbale), přichází olbřímí tombola, taky hlasování a vyhlášení výsledků.

 

  1. Buřtíci
  2. BMW
  3. Greenšpíz
  4. Bořci
  5. Aloe
  6. Ječmínkovci

 

Pak už jenom rozloučení, závěr a úklid – což znamená, že přišel čas vytratit se po vzoru Britských gentlemanů, takže – ehm... naschle!!

Fotogalerie z Rajčete