Oddíl Lekníny - Putovní tábor 2010
1.den – sobota 10.7.2010 (Helčin kemp v Kostelci nad Orlicí)
V poledne jsme se sešli v klubovně, abychom si ještě dorozebrali věci do batohů a naposledy se rozloučili se svými bližními, které jsme zanechávali ve Žďáře. Když jsme si byli jistí, že jsme zcela připraveni, že máme vše, co snad budeme potřebovat a že jsme odevzdali všechny potřebné papíry, vydali jsme se na nádraží a odtud jsme vlakem vyrazili směr Kostelec nad Orlicí, kam jsme se dostali lehce před šestou hodinou večerní. Po cestě do kempu jsme měli zajímavé rozptýlení, když jsme na fotbalovém hřišti spatřili bandu chlápků hrající baseball v černých tangách a růžovém kloboučku! Nikdo nemohl věřit svým očím, tak jsme pro jistotu ještě zrychlili krok. :-D V kempu jsme zaútočili na houpací lavičky, snědli zásoby z domova a šli se hned vykoupat do řeky. Po úmorné cestě přehřátým vlakem nám to opravdu bodlo! Poté jsme dětem vysvětlili celotáborovou hru (pokračování celoročky – ztratili mapu a kompas a tudíž nemají ponětí, kam plují, každý den získávají indicie k odhalení, v jaké zemi se momentálně nacházejí). Už bylo celkem pozdě, tak jsme si chvilku sedli s kartami, Helča nám ukázala prospekty zajímavostí v okolí a zanedlouho jsme se šli uvelebit do spacáků. Ten výhled na hvězdy byl opravdu úžasný, nikde nesvítilo žádné velké město, ani kemp příliš nezářil, takže bylo krásně vidět a ani jsme nestíhali počítat padající hvězdy! :-)
2.den – neděle 11.7.2010 (Helčin kemp v Kostelci nad Orlicí)
Ráno nás probudilo sluníčko, rozcvičili jsme se, nasnídali, zaskotačili na trampolíně, schovali batohy, rozdali kolíčky na kolíčkovanou a vyrazili do Kostelce. Prošli jsme si město a zámecký park a pokračovali jsme dál do Častolovic, kde se nachází renesanční zámek, s parkem, oborou s bílými daňky a zvěřincem. Zámek byl krásný, ale na zvířátka nic nemá, a tak jsme samozřejmě nejvíce času strávili ve zvěřinci, zvláště pak krmením nenasytných koz :-). Celý den nás spalovalo vedro, a tak se není čemu divit, když jsme se po příchodu do kempu a přenesení batohů do zapůjčené buňky č.5, vrhli opět do studené řeky a někteří si dopřáli i vosáž (vodní masáž pod splavem). Chtěli jsme ještě vyrazit na nedalekou rozhlednu Vrbice, ale Pája volal, že už jsou s Jardou a Mildama na cestě a každou chvilku dorazí, tak jsme se rozhodli, že na ně počkáme. Někteří si šli hrát na pískoviště, jiní opět na trampolínu, střídali jsme se na slackline, no a když kluci dorazili a vrátila se i Helča, bylo už osm večer, a tak jsme co nejrychleji vyjeli mikrobusem k Vrbici. Pokochali jsme se výhledem a západem sluníčka, zaskotačili si na dětském hřišti a jeli pak už za tmy zpět do kempu. Chudákovi Kubíkovi nesedla kombinace přílišného sluníčka přes den a rychlejší jízdy nahoru a dolů, a tak se nám hned po výlezu z auta vyzvracel a ani se nedožil půlnoční večeře. Tu jsme sice začali chystat chvíli po návratu do kempu, ale z technických důvodů jsme se najedli až těsně před spaním.
3.den – pondělí 12.7.2010 (Orlice)
Většinu probudil příjezd auta těsně k našemu ležení – to dorazili Alice a Petr. Ranní rozcvička měla dnes opravdový úspěch, protože závěrečný běh byl k autu pro jídlo a zpět :-D. Nasnídali jsme se, sbalili do barelů potřebné věci na vodu a vydali se s krásnými Sambami na 16km vodní pouť. Zpočátku jsme se trochu báli, že budeme pořád dřít, ale naštěstí nám zvedli hladinu, takže jsme s tím většinu plavby neměli problém. Řeka byla překrásná, slušně tekla, spousta meandrů, byli jsme tam skoro sami (potkali jsme jen jednu partu „vodáků“, stáli sice za to, protože skoro ani netušili jak držet pádlo, ale předjeli jsme je a byl klid ;-) ), jediné, co nám přišlo líto, byl nedostatek jezů – na tomto úseku nebyl žádný :-(. Dali jsme si dost načas, častokrát jsme dělali koupací přestávky, protože bylo opravdu vedro, takže jsme k jezu, kde jsme přespávali, dorazili až okolo páté hodiny. Pod jezem jsme si samozřejmě dali očistu a vosáž, zahráli si karty a začali připravovat večeři. Dnes nám vařili Pája s Jardou a musíme přiznat, že se jim fazole na cibulce s párkem opravdu moc povedly! Když jsme tu mňamku spořádali, šli jsme si dát do blízké hospody limonádu, kluci si zahráli kulečník, doplnili jsme zásoby pitné vody, někteří dohnali hygienu, no a po cestě zpět k lodím, jsme si zašli do parčíku, kde jsme si shrnuli informace k dnešní uhodnuté zemi. Vrátili jsme se k ležení, kde Pája zatím rozdělal oheň, chvilku jsme tam poseděli, a pak jsme si zašli zpět do parku zahrát ještě nějaké hry. Už bylo celkem pozdě, tak jsme šli do spacáků za doprovodu místního kotěte, já s Miki a Beruš jsme se zašly ještě vykoupat do řeky a pak jsme si chvilku ještě povídali a koukali na hvězdy.
4.den – úterý 13.7.2010 (Orlice, Helčin kemp v Kostelci nad Orlicí)
Ráno jsme se pomstili Ajfíkovi za opětovné noční pokusy o pomalování – jako jediný pomalovaný skončil on :-P! Po snídani a ranní medicíně jsme se sbalili, prohodili posádky a vyrazili na dalších 16km vody. Řeka byla teď o něco širší a tudíž i pomalejší, ale i hlubší a také nás čekal jeden stupeň :-). Jako vždy se hned po chvilce plavby spustila vodní bitka, tentokrát ovšem měla za následek jediné cvaknutí na celé Orlici – a to když jsme já s Ajfíkem a Miki s Beruš zaútočili na Páju s Dášou. Pája pohotově vyskočil z lodi a převrátil kanoe holek, ještě, že jsme s Ajfíkem odpluli dál! Zanedlouho nastala další bitka, tentokrát ale při koupací pauze u písčitého břehu, kdy se Beruš rozhodla pomstít svoji kanoe a s Ajfíkem zaútočili plnými kotlíky na Páju s Jardou, samozřejmě byli všichni kolem mokřejší než ti dva, ale za pokus to stálo (i přes to, že jim málem Pája nechal odplout loď...několikrát...:-D)! A ani další bitka na sebe nenechala dlouho čekat, tentokráte u jiného písčitého břehu se strhla písková bitka! Když se všichni zbavili většiny písku a pobavili se ve vestách v silném proudu, vyrazili jsme dál. Celou cestu se Krišpín stěhoval z jedné lodi na druhou. Vždy počkal, až se přisoulodí a přelezl na záď. Jediné, co ho donutilo zůstat chvilku u Páji s Dášou byl ten zmiňovaný stupeň, který nás všechny, přestože byl až moc lehký, velmi potěšil! Škoda jen, že jich tam nebylo víc! Už jsme začínali být dosti hladoví, takže jsme uvítali, když jsme dorazili na konec naší plavby, umyli lodě a najedli se. Helča zavolala, že než pro nás Libor přijede, že to ještě chvilku potrvá, tak jsme si šli, po vytahání lodí a barelů k silnici, sednout do hospůdky a dali si kofolu. Původně jsme chtěli jet rovnou dál, ale když nás Helča pozvala na grilovačku, nešlo odmítnout, a tak jsme se naposledy vrátili k Helči do kempu. Tam jsme se ještě šli naposledy vykoupat pod splav, zahráli hry k indiciím, někteří provedli očistu i v čisté vodě, a když přišel večer, konečně začala grilovačka. Mňam!!!
5.den – středa 14.7.2010 (Adršpach)
Dnešní ráno jsme byli ochuzeni o rozcvičku – vstávali jsme v sedm, ale v 8:15 už nám jel vlak, takže jsme ji bohužel nestihli :-(. Balení nám trvalo déle, než jsme si mysleli, takže si většina z nás ani pořádně nevychutnala koblížky k snídani, ti chytřejší si je sbalili do vlaku :-D. Přes Týniště n. O. a Teplice (kde měl vlak zpoždění, protože, jak hlásili na nádraží: „Očekávané zpoždění vlaku je způsobeno velkým vedrem. Motor to prostě neochladí.“) jsme dojeli do Adršpachu. Tam jsme samozřejmě obešli všechny stánky, nakoupili pohledy či jiné suvenýry a dobrali pitnou vodu. V nedalekém altánku jsme odložili věci, uvařili a snědli polévku, zahráli hry a po schování batohů v blízkém lese jsme se vydali oklikou do skalního města. Dáša s Beruš šli ještě do dalekého obchodu dokoupit věci k večeři a pak jsme zadem prošli do skalního města. Ajfík po cestě našel leták s průvodcem, takže jsme si mohli ke každému útvaru něco říci. Viděli jsme místa, kde se natáčel Třetí princ, někteří se dokonce snažili přehrávat některé úseky z filmu, a také jsme se propluli na lodi po jezírku – opravdu to stojí za to! No, a když jsme se dostali na konec (tedy v našem případě na začátek), vrátili jsme se k altánku, vynesli batohy z lesa a začali si vařit večeři. Nadlábli jsme se a vyrazili hlavní branou zpět do skalního města vykoupat se v jezírku. Voda byla nádherně průzračná a nebyla ani tak ledová, jak jsme se obávali. Vrátili jsme se do altánku, dojedli zbytek večeře a po chvilce jsme blaženě usínali.
6.den – čtvrtek 15.7.2010 (Teplice nad Metují)
Někteří byli probuzeni popelářem, ale většina se probrala díky neuvěřitelnému vedru (a to jsme byli pod střechou a sluníčko k nám nemělo tolik přístup!). Po rozcvičce jsme se sbalili, k snídani si dali borůvkový koláč a párek v rohlíku a na louce u skalního města jsme si zahráli další hry k dnešní zemi. Chvílemi poprchalo, tak jsme se schovali pod slunečníky u místní horolezecké hospůdky a když už bylo konečně dvanáct hodin, chlapci se vrhli na místní lanové centrum. Po hodince šplhání, ručkování a přelézání rozličných překážek jsme se všichni ještě občerstvili a vyrazili s batohy na zádech směr Teplické skály. Jelikož jsou tato dvě skalní města spíše jeden velký komplex, naše cesta vedla opět přes Adršpašské skály a abychom nemuseli platit za pouhý průchod a také procházet znovu celý okruh, vzala nás Dáša zkratkou přes pole. Prošli jsme Vlčí roklí, což obnášelo spoustu šlapání po žebřících nahoru a dolů, s tím, že většina žebříků už nebyla v nejlepším stavu, a dostali jsme se k příjemnému prolínání skalních měst, kde jsme mohli obdivovat přechod z jednotlivě stojících skalních útvarů ve větší komplexy, nádhernou přírodu, příjemně chladný a vlhký vzduch a také velké množství nedotčených borůvčí. Kvůli tomu, že jsme před tím čekali na otevření lanového centra, jsme se báli, že nestihneme v Teplicích zajít do obchodu, a tak jsme se rozhodli, že si na večer k těstovinám nasbíráme borůvky. Po hodině pobíhání od jednoho keříku k druhému a šplhání i do vyšších poloh pro větší plody jsme konečně naplnili dvoulitrovou petku a vydali se s batohy dál po žluté k teplické ozvěně. Zde jsme naši bagáž schovali do lesa a šli jsme se projít po okruhu Teplickými skalami. Byli jsme nadšení z toho, že jsme nepotkali jediného turistu (tedy kromě jedněch táborníku, přeci jen už bylo pozdě večer), že celý prostor vypadal daleko přirozeněji (více neposekané zeleně, méně zničeného okolí lidmi) a také z prolézání všemožných jeskyněk a úzkých chodeb. Ze skal jsme se dostali až kolem deváté hodiny večerní, vyhrabali jsme batohy a vyrazili blíže k městu Teplice nad Metují. Našli jsme si pěkné, odlehlé místečko na louce (na kterou jsme museli vyjít přes šílený krpál), uvařili večeři a jelikož hlásili na noc silný déšť a kroupy, postavili jsme si poprvé a naposledy za tento tábor stany.
7.den – pátek 16.7.2010 (Ostaš)
Sice k nám kroupy nedošly, ale celou noc pršelo, takže nám nebylo líto, že jsme stany vytáhli (a aspoň jsme je nenesli zbytečně!). Navíc ráno už zase pálilo sluníčko, takže než jsme se nasnídali, stihly krásně proschnout! :-) Po překonání krpálu dolů jsme došli do Teplic, obkoukli lezecký obchůdek, nakoupili jídlo a využili místního pidla a směřovali si to dál ke žluté. Tu ovšem najít nebylo tak jednoduché, na jednom stromě totiž zůstalo ještě staré označení, a tudíž jsme se vydali špatnou cestou. Sice ochlazení v ledovém potůčku bylo nadmíru příjemné, ovšem výšlap do prudkého kopečka, kde jsme ani nerozpoznávali, zda to, po čem jdeme, je či není cesta, už tak příjemný nebyl. Po ujištění se, že opravdu správně jít nemůžeme, jsme se kousek vrátili a ve stínu při odpočinku jsme se rozhodovali, zda se vrátit zcela, či to zkusit prubnout lesem směrem, kde jsme doufali, že žlutá už bude. Ještě, že jsme to nevzdali a pokračovali dál lesem, protože jsme na žlutou zanedlouho opravdu narazili a dokonce jsme zjistili, že cesta, kterou jsme šli my, byla příjemnější než ta, kterou jsme měli jít podle značky. Odpočinuli jsme si ve stínu lesa, snědli koblížek ke sváči a na spojnici žluté a červené jsme si schovali batohy a nalehko pokračovali na Skály, což je zřícenina hradu postavená na skalním útvaru. Odtud jsme měli krásný výhled do okolí, na Jiráskovy skály a hlavně na Ostaš, což byl dnešní cíl naší cesty. V Černém jezírku jsme si smočili nohy a na zámku Skály jsme si chvilku sedli, doplnili zásoby vody v lahvích a zásoby soli a cukru v těle (kofola a chipsy :-D). Vrátili jsme se pro batohy a po červené jsme pokračovali dál k Ostaši. V Dědově jsme si svlažili (a trošku i přimrazili) nohy v řece, nasvačili se a kolem deváté jsme se po zdolání stolové hory dostali až do lesa, kde jsme se chtěli „ubytovat“. Chvíli jsme hledali, ale nakonec jsme našli onen kýžený převis, nachystali jsme si ležení, uvařili kus kus s hromadou zeleniny a sýra, snědli vše, co jsme zvládli a totálně přejedení, zpocení a už i unavení jsme zalehli do měkoučkých spacáčků a vyprávěli si pohádky.
8.den – sobota 17.7.2010 (Ostaš)
Sluníčko nás probudilo kolem osmé hodiny, nasnídali jsme se, schovali batohy, v blízkém kempu jsme si všichni skočili na záchod, doplnili jsme vodu a občerstvili se čerstvou točenou borůvkovou limonádou a vyrazili jsme si projít okruhy na Ostaši. Dáša nás provedla i cestami, kde většinou turisti jen tak nechodí, prošli jsme si skalní bludiště, prolezli každou skulinku, poobědvali ve stínu skal a viděli Kočičí hrádek. Cestou děti hrami získávali indicie k zemím a také jsme si zasoutěžili o titul boruvčíka – aneb kdo bude mít nejfialovější jazyk (souboj to byl nelítostný a nakonec byli dokonce dva vítězové – Kubík a Sůva). Na obzoru se už stahovaly mraky, tak jsme zrychlili krok a došli jsme k hospůdce u kempu, kde jsme si dali limču, hráli chvilku karty, všichni jsme se vystřídali ve sprše a všichni čistí a voňaví jsme se začínali těšit na večeři. Někteří přemýšleli, co si dají, dokonce už od rána, ale nakonec jsme k objednávání jídla přišli pozdě, takže se výběr pokrmů poněkud zmenšil. :-( Všichni se ale nadlábli ke spokojenosti, vyčistili jsme si zoubky, zablbli na místním kolotoči a vydali se zase zpět k batohům. S nimi jsme se pak vrátili pod převis a byli jsme rádi, že na nás neprší – slejvák byl totiž celou noc. Kubík uhodl poslední stát, a tak jsme vyhlásili největší a nejznalejší cestovatele a těmi byli Rohlíci! A zatímco jsem se snažila vzpomenout si a zapsat vše, co se ten den stalo, abych toto mohla napsat, ostatní se zuřivě pustili do velké série Městečka Palerma.
9.den – neděle 18.7.2010 (Ostaš)
Náš poslední den mezi skalami a na táboře vůbec nezačal zrovna nejlépe. Sice jsme se sami od sebe vzbudili už v sedm ráno, ale Beruš měla budíka nařízeného až na osmou, tak jsme si řekli, že to ještě dospíme...jenže ouha, budík nařízen nebyl, takže když jsme se probrali podruhé, bylo už devět. :-D Naštěstí jsme měli dostatek času, v klidu jsme se tedy sbalili, nasnídali, žvýkačkou vyčistili zuby a za lehkého deště jsme se v pláštěnkách vydali po modré, polem i nepolem, lesem i nelesem na vlak do České Metuje. Měli jsme ještě čas, tak jsem se s chlapci vydala hledat poštovní schránku, ale nikde nebyla (s odesláním pohledu jsem uspěla až v Teplicích). Času bylo stále dost, tak jsme nezávazně hádali země, a když přijel vlak, vyrazili jsme směr domov!
