Štědroodpolední vycházka 2005

Stejně jako každý rok se i tento, tedy 2005 (počítám, že tento článek budete číst až v roce 2006, co se dá ale dělat, že?), dne 24.12, pořádala štědrovečerní vycházka. Pro ty z vás, co na ní nikdy nebyli: Jde o poslední únik z prapříšerné předvečerní atmosféry, který nabízí alespoň ty dvě hodiny klidu. 
Jako ve většině minulých ročnících jsem se i tentokrát sešli v 13:30 u ,,Kostlivého hradu" (průmyslovácké zastávky). Shromáždila se nás tam pěkná hromada "hrdinných rytířů ze všech koutů světa" (tedy skautská banda z celého Žďáru; tady díky Smajlíkovi, který jako jediný přišel z našeho oddílu) a taky dva ,,bojoví psi" (nebo domácí mazlíčci?)- Kejdžina (nevim, jak se to píše), jako každý rok, a Kikina (jako několik posledních ročníků). A pak už se vyrazilo, vstříc ,,neznámým hlubinám temného" Žďárského lesa.
Hned zpočátku se započala neformální koulovačka (,,Bacha! Lučištníci!). Tady gratulace Kodímu a ,,headce", jíž mě trefil a po níž mi uletěly brejle do neznáma (přilbice se kutálela do neznáma, zatímco se sníh nasakoval další a další krví). A tak se šlo dál. Každý si dělal, co chtěl, kecal s lidmi, který dlouho neviděl, provokoval chobotky (Křikli a spol. ,,…a hrdinný bojovník (to jako Křikly, Kodí, nebo šakal, záleželo na okamžiku) zvedl ohromný balvan (to je velká sněhová hrouda) a mrštil ji po líté sani (celkem slušný výčet holek, jež se účastnily vycházky). Devět hlav hrozivě zařvalo a poroučelo se k zemi (Venci, jíž se po jedné ráně toto doopravdy stalo)), fotil (šisi a Zuzka), či se bavil nějakým jiným způsobem, každý dle vlastního uvážení.
Okruh se dodržoval jako každý rok. Obešlo se Staviště (Ohnivé jezero)(na ně se tentokrát vejít nedalo, protože led na některých místech neudržel ani sněhovou kouli (,,Zničili nám most!")). Zastávky se dělaly vždy, když se někdo v našem husím pochodu zastavil (,,trefili dalšího!"), první větší však byla U křížku (,,…A támhle nám skápl bejvalej král.") (říkaj to ségry), kde Seďop vyválel Radku ve sněhu ("Já mám větší meč než ty!") (vřelé díky Poděs!!). Na další zastávce jsme museli zazpívat koledy (respektive, Helča říkala, že musíme, pokud jste ale nechtěli, tak jste samozřejmě nezpívali) (…a všichni netvorové, běsové a hrůzy hvozdu prchaly v dál, před tím strašným zvukem, vydávaným z více jak dvacítky medovinou propitých hrdel.) a vzápětí se fotit (,,…pak nás oslnilo velké světlo…!) (jak úspěšně jsem se vyhnul záběru se teprve dozvím). 
Já se šakalem jsme si dali menší bitku se Seďopem (,,Drž ho! Drž ho! Já mu useknu hlavu!), ještě se hodilo několik koulí (,,Sejměte toho prašivého elfa!"), probralo několik posledních hovorových (či hororových?) témat ("Tak co. Upálíme ho, nebo mu proženeme srdce kůlem?") a vyšlo se z "bitevního pole" (tedy z lesa). 
Vycházka tentokrát skončila neobvykle brzy, asi ve čtvrt na čtyři. Na Vysočanech (blízko našeho hradu, ehm, domu, já vím) se udělalo závěrečné kolečko, Helča se osobně s každým rozloučila a pak už se šlo. 
Takže šťastný a veselý (zvlášť proto, že už je nejspíš po svátcích).